• Neumím POMÁHAT jiným. Myslíte ?

    Lidé si moc neumí představit, že někdo, kdo potřebuje sám pomoc a péči by mohl ještě pomáhat jiným. Přesto existují charitativní akce jako např. YOU DREAM WE RUN, které se může zúčastnit i dospívající s poruchou autistického spektra a pomoci při plnění snů dalším zdravotně nebo sociálně znevýhodněným lidem.

  • Neumím být UŽITEČNÝ. Myslíte ?

    Setkáváme se s názorem, že dospívající s poruchou autistického spektra po ukončení povinné školní docházky jsou už jen doma a nechtějí nic dělat. Je pravda, že aktivit pro ně a chráněných dílen je stále málo. Každopádně se správnou formou podpory (asistence, motivace) mohou být užiteční pro své okolí.

  • Nemám EMOCE. Myslíte?

    Rodiče se často setkávají s názorem veřejnosti, že děti s autismem nemají emoce, neumí je dát najevo. Stává se, že někdy neadekvátně. Když je nějaká událost smutná, tak se smějí a naopak. Každopádně děti s autismem emoce vyjadřují. Zažívají pocity radosti a štěstí stejně jako smutku a úzkosti.

  • Je nás jen PÁR STOVEK. Myslíte ?

    Výskyt poruch autistického spektra v populaci byl vypočítán na 2 %. Nyní s autismem žije každé 60. narozené dítě. 78 000 000 osob na světě a 200 000 občanů České republiky.

  • Neumím se MAZLIT. Myslíte ?

    Většina dětí s autismem má fyzický kontakt ráda a svým rodičům vyjadřuje pozitivní city - přijdou na klín, obejmou, dají pusinku, vyjádří bližší vztah, projeví radost ze shledání, pociťují separační úzkost, mohou být na jednoho z rodičů naopak nadměrně fixováni.

  • Nemám svůj SEN. Myslíte ?

    Děti s poruchou autistického spektra mají také své sny, touhy a záliby. Mnohdy jsou pro ně na prvním místě a stávají se jejich motivací. I díky tomu dokáží ve svém zájmu excelovat.

  • Neumím se UČIT. Myslíte ?

    Strukturované učení není filozofie ani pedagogický směr, je to jen metodika práce, která pomáhá snížit handicap v oblast exekutivních funkcí (organizace, plánování, orientace, soustředění) a spolu s vizualizací informací jednoznačně napomáhá dětem s PAS maximalizovat svoje schopnosti, lépe se adaptovat na požadavky běžného života a přijímat ze svého okolí smysluplné informace.

  • Nikoho a nic NEPOTŘEBUJI. Myslíte ?

    Fakt, že děti s Aspergerovým syndromem někdy odmítají spolupracovat či se aktivně stahují ze společnosti neznamená, že jsou takto spokojeni a že pro jejich život je nejlepší tento stav akceptovat. Často hledají klid a bezpečí právě ve svém soukromí, protože neustálá komunikace, sociální interakce a společenské normy během celého dne pro ně bývají náročné.

  • Nemám KAMARÁDY. Myslíte ?

    Děti s autismem o přátelství často stojí, ale nevědí, jak přátelství navázat a jak ho udržet. Často se o kontakt snaží velmi neobratným způsobem.Jejich odlišné zájmy a jejich způsob komunikace je staví mimo kolektiv vrstevníků. Při snaze získat pozornost a přátele se chovají sociálně nevhodně nebo jejich sociální naivity pod příslibem přátelství zneužívají jejich vrstevníci.

  • Jsem NEVYCHOVANÝ. Myslíte ?

    Dospělí s Aspergerovým syndromem mají kvůli sociální neobratnosti obtíže v zaměstnání, v přátelských a partnerských vztazích. Rodiče se musí ve výchově angažovat mnohonásobně více, mnohdy až nad hranice svých možností, aby dosáhli určitých pokroků. Obvykle potřebují při výchově odbornou pomoc, běžné výchovné metody ani fyzické tresty prostě na autismus a Aspergerův syndrom nestačí.

  • Nemám BUDOUCNOST. Myslíte ?

    Zejména děti s Aspergerovým syndromem, jejichž vývoj je velmi flexibilní a závislý na okolních podnětech vyžadují velmi aktivní přístup. Často již od raného dětství mají svůj velký zájem o konkrétní předměty, hry a aktivity. Jako například Terezka, která již od 2 let touží hrát na housle.

  • Nevnímám svět kolem sebe a NEKOMUNIKUJI. Myslíte ?

    Děti s poruchou autistického spektra mají výrazný handicap v různých schopnostech. Komunikační schopnosti jsou někdy omezené. Není divu, že se do komunikace a sociální interakce nechtějí často zapojovat. Přináší jim totiž nepochopení, nejistotu a úzkost a před takovými situacemi se vrozeně všichni snažíme unikat či na ně nereagovat, protože nám nepřináší význam a užitek. Nereagování ale neznamená nevnímaní, mnohé děti s autismem sice nereagují, ale vnímají velmi dobře.

  • Nenavazuji OČNÍ KONTAKT. Myslíte ?

    Řada dětí s poruchou autistického spektra oční kontakt navazuje, podstatné pro diagnostiku jsou funkce a kvalita očního kontaktu. Mnozí dospívající či dospělí s autismem uvádí, že se oční kontakt naučili používat, ale není pro ně přirozený. Rozdíl od běžného očního kontaktu tak může být nepatrný či již nepostřehnutelný.

  • Nemám EMPATII. Myslíte ?

    Empatie neboli vcítění je jen jednou z dílčích schopností umožňující sociální interakci. Označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka, schopnost pochopit jejich pocity. Empatie se s postupujícím věkem vyvíjí, překrývá se se sociálními dovednostmi, např. společenským taktem, schopností poskytnout pomoc a péči.

Partneři